Oslava Dne dětí připomněla i osmičkové výročí

To, že je tento rok našlapaný mnoha kulatými historickými výročími, je nejspíše všeobecně známé. I my ve škole se tyto významné události snažíme nejrůznější formou připomínat. A tak jsme třeba dnes coby oslavu Dne dětí vyrazili společně plnit zábavný „osmiboj“, který pro nás připravila paní učitelka Pospíšilová.

Sešli jsme se v osm hodin před školou. Až na jednoho žáka jsme se nacházeli v plné sestavě, tedy 25 kousků + 2  asistentky+ moje maličkost. Na hřišti s umělým povrchem nás přivítal pan ředitel Riedl, který zároveň všem dětem popřál krásný svátek. Poté jsme dle určeného rozpisujiž vyrazili na stanoviště.

S ohledem na sekání fotbalového hřiště a hrozivě zataženou oblohu byly některé disciplíny operativně přemístěny na školní zahradu, abychom měli možnost se v případě průtrže ukrýt ve škole. Musím zde, a to opravdu velmi rád, napsat, že dnes mne moji šesťáci po delší době opět mile překvapili. Plnili předem dohodnutá a stanovená pravidla, fungovali dle mých pokynů a navíc se i s vervou a poměrně i s nadšením pouštěli do plnění všech osmi soutěží.

Na žáky čekala kupříkladu překážková dráha, luštění morseovky, skákání v pytlích, paměťová stezka, hod na plechovky a další. Přestože se ne všechna stanoviště dala bodovat a hodnotit, každý se dle svých možností snažil dosáhnout co nejlepšího výkonu, poněvadž nechtěl za ostatními zaostat a také pro to, žese spolužáci vzájemně neustále hecovali.

Celý okruh jsme obešli asi za dvě hodiny. Nahlášen mi tentokráte byl pouze a naštěstí jediný úraz- drobná řezná ranka na prstu, nejspíše způsobená ostrou travou, vše napravila náplast a septonex.  Děcka se následně pustila do spontánního sportování, někdo si házel míčem, jiný upřednostnil basketbal a další se oddali kopané. Ze hřiště nás však po několika desítkách minut vypudil déšť.

Neplánovaně jsme se proto přesunuli do naší třídy. Zde jsme se společně pořádně od srdce nasmáli, když jsme společně prohlíželi ještě vlažné aktuální fotografie. Některé grimasy podporující snahu hodit lépe, doskočit dál či běžet rychleji stály vskutku za to a byly takříkajíc vskutku výstavní.

Poté jsme si udělali asi půlhodinovou diskotéku na přání, během níž v hrdlech žáků postupně mizely bonbóny, které šesťáci dostali a které si tentokráte opravdu všichni zasloužili.

Zkrátka a dobře jsem přesvědčen o tom, že jsme spolu strávili prima dopoledne prosté jakýchkoliv stresů a větších obtíží. Můžeme si tak jen přát, aby podobných okamžiků bylo v budoucnu více.

                                                                            Mgr. Aleš Plevka, třídní učitel VI. A