Žáci nejvyšších ročníků habartovské ZŠ se smáli Shakespearovi

   Na pátek 14. října jsme naplánovali další v pořadí z výjezdů tzv. za kulturou. Naším cílem se stalo divadlo v Chebu, na jehož repertoáru se i ve formě dopoledního školního představení objevil komediální kus W. Shakespeara- Mnoho povyku pro nic.

   Ráno kolem čtvrt na devět se začaly z husté ranní mlhy vynořovat první postavy převážně slavnostně oděných osmáků a deváťáků. Před půl devátou jsme pak již podle kontroly byli všichni a mohli jsme nastoupit do autobusu, který nás během půlhodinky přemístil před divadlo v Chebu. Mlha poněkud ustoupila, ale chlad byl totožný, což zjevně pociťovaly obzvláště dívky, které se mnohdy navlékly do krásných šateček a páskových botiček, čímž však umožnily, aby se jim zima dostala až na kůži.

   Před divadlem zbyl akorát tak čas na několik památečních fotek a pak už jen v pokladně uhradit vstupenky a autobus a rychle se usadit na vyhrazená místa. Tentokrát na nás zbyl balkón v prvním patře, a tak jsme celé vystoupení mohli sledovat doslova z nadhledu.

   V půl desáté potemněla světla v sále a před námi se začal odvíjet humorný příběh z Itálie sklonku 16. století. Nápaditě a při tom jednoduše vyzdobená scéna se stala pozadím pro příběh plný lásky, intrik, pomluv a nedorozumění, který však, jak jinak, dospěl ke šťastnému konci. Celé dvě a půl hodiny, které představení trvalo, se bylo na co dívat a i z tváří svých svěřenců, kteří ani zdaleka nepatří mezi pravidelné návštěvníky divadel, jsem vypozoroval, že divadlo je alespoň na těch 140 minut pohltilo a že i divadlo je bavit může. Svědčilo o tom i mnoho okamžiků spontánních výbuchů smíchu, které se ještě navíc, kromě skandovaného potlesku a děkovačky na konci, staly součástí odměny pro herce, na kterých bylo více než patrné, že i je účinkování v této hře prostě a jednoduše baví.

   Myslím si, že i když se opona definitivně spustila naposled, že toto představení zanechá v našich žácích příjemné vzpomínky, podtržené i zjištěním, jak nadčasovým autorem Shakespeare vlastně je. Situace z jeho hry Mnoho povyku pro nic se totiž odehrávají neustále kolem každého z nás a stačilo pár jazykových úprav či reminiscencí na soudobé hudební hity a srozumitelnosti pro současné -náctileté nebránilo vůbec nic.

Náš výjezd za divadlem se bezezbytku vydařil a věřím, že všem se líbil, alespoň tak, jako mně. Je možné, že se alespoň ještě jednou v tomto školním roce do divadla v Chebu vrátíme, abychom společně zhlédli, jak opona opět stoupá vzhůru a před našima očima se naživo odehraje další z mnoha příběhů, které píší dramatici, ale i sám život.

                                                                                      Mgr. Aleš Plevka, tř.uč. IX.B

Naše devítka

VIII.B