Rekonstrukce tělocvičny naší základní školy je úspěšně završena

V polovině června letošního roku byla ukončena akce, která si kladla za cíl zmodernizovat místní tělocvičnu při ZŠ a která se vyšplhala na bezmála 15 mil. Kč, z nichž tvořilo cca 5 mil Kč dotaci MŠMT ČR a deseti miliony se na rekonstrukci podílelo ze svého rozpočtu město Habartov.

Obzvláště z pohledu tělocvikářů se jednalo o nevšední a velmi náročný školní rok, protože s pracemi se začalo již v září. Výuka tělocviku tak probíhala dosti improvizovaně na školních chodbách, v upravené třídě a hlavně, pokud to počasí jen trochu umožňovalo, ve venkovním prostředí. Všichni to nakonec v těchto polních podmínkách zvládli a odměnou jim od nadcházejícího září bude tělocvična, která dle mého soudu z estetického i funkčního hlediska právem náleží do jeden a dvacátého století.

Za výše uvedenou částku totiž prošla doslova omlazovací kůrou a s drobnou nadsázkou lze tvrdit, že kromě obvodové stavby zde snad nezůstal kámen na kameni. Jen namátkou zmíním, že staré parkety nahradila moderní palubovka, nevzhledné a nebezpečné výklenky s radiátory jsou také minulostí, strop a osvětlení jsou zbrusu nové a vše je navíc velmi vkusně vyvedeno v městských barvách, přičemž z tohoto hlediska je zcela jistě završením městský znak, jenž se skví ve středovém kruhu. Chybět samozřejmě nemohou lana a šplhadla a ani koše na basketbal, které jsou výškově nastavitelné, kruhy, které je možné při nepoužívání snadno připevnit ke stěně, stejně jako hrazdu, která v mžiku zmizí v opláštění stěn. Postavit volejbalovou síť teď bude také mnohem jednodušší, nově je do tělocvičny přivedena také WiFi a znatelných úprav se dočkala i nářaďovna, sprchy a WC. Na žádost vyučujících TV přibyla uprostřed i nová hustě tkaná síť, jejímž zatažením lze prostor rozdělit na dvě menší autonomní poloviny, v nichž mohou probíhat rozdílné aktivity a to tak, aby nerušily či nerozptylovaly druhou skupinu.

Budova zvenku se pak pyšní i novými okny, zateplením a barevnou fasádou. Zkrátka a dobře nevědět, že zde tělocvična již stála, mohl by její nepoučený návštěvník dojít k pochopitelnému závěru, že se ocitl v tělocvičně naprosto nově zbudované a nikoliv „pouze“ jen rekonstruované.

Chci věřit tomu, že i díky této nemalé investici se pro naše žáky a vůbec všechny habartovské děti stanou tělocvik a další sportovní aktivity alespoň o něco větší radostí a tento výukový předmět si postupně získá podobnou oblibu, jakou měl za naších žákovských let.

Mgr. Aleš Plevka