Žáci devátých ročníků naší základní školy zavítali do partnerského Lengenfeldu

Po dvou letech, kdy byly vinou coronavirové epidemie naše kontakty se saským Lengenfeldem omezeny jen na občasné telefonáty a výměny emailů, jsme se dočkali akce, při níž jsme znovu stanuli tváří v tvář a bez obav si potřásli rukama se starými přáteli. Vždyť partnerství našich měst již trvá více jak čtrnáct let, a tak není divu, že mezi námi, kteří pamatujeme jeho prvopočátky, se vytvořila silná přátelská pouta.

Tématem setkání vedeného pod záštitou Euroregia Egrensis bylo nejen vzájemné poznávání žáků školou povinných, ale také detailní představení některých vzdělávacích a pracovních příležitostí, které Lengenfeld a firmy v něm působící nabízejí. Cesta habartovského bezmála čtyřicetihlavého kontingentu započala v pátek 10. června v pravé poledne, kdy autobus, v němž se mimo jiné nacházel také starosta Habartova Ing. Petr Janura a ředitel školy Mgr. Václav Riedl, nabral směr Sasko.

Asi devadesátiminutová cesta ubíhala bez komplikací. Navíc si ji žáci, alespoň pro sebe, dokázali téměř po celou dobu zpříjemňovat „zpěvem“ nestárnoucích hitů Michala Davida. A tak není pochyb, že obzvláště dospělá část výpravy byla moc ráda, když jsme zastavili na místě určení a bylo nám umožněno autobus opustit.

Před vzdělávacím centrem Pschrerer už na nás čekali němečtí žáci s učiteli a po chvíli se připojil i starosta Lengenfeldu, pan Volker Bachmann, a zástupci Euroregia Egrensis. Žáci se po nezbytných administrativních formalitách pustili do občerstvování a seznamování. Následovalo několik zahajovacích proslovů, jejichž obsahem bylo hlavně potěšení nad tím, že se můžeme zase setkávat a získávat znalosti o životě na druhé straně hranic.

Na žáky posléze čekalo v centru několik aktivit. Byli rozděleni do třech česko-německých skupin, v jejichž rámci si pak vyzkoušeli několik aktivit. Byli seznámeni s funkcemi vzdělávacího institutu, postavili si model větrného mlýnu na sluneční pohon a došlo i na zábavnou animační hru, která v sobě propojovala české a německé fráze. Z každého stanoviště si kromě poznatků a zážitků žáci odnášeli i malé upomínkové dárky a připočtu-li výborné občerstvení, z nějž u deváťáků hrály prim hlavně minidonuty, tak s touto částí naší exkurze převážně panovala spokojenost.

Po necelých třech hodinách jsme se autobusem přesunuli do přilehlé průmyslové zóny, kde se žáci seznámili s výrobou a provozem dvou místních firem. Jedna skupina zavítala do firmy Kobra, která produkuje různé druhy betonových povrchů, a další parta zamířila do metalurgické firmy Heckel. S ohledem na časovou náročnost prohlídek se skupiny již nestihly protočit, ale žákům to asi moc nevadilo, poněvadž tato část programu si jejich srdce příliš nezískala. Roli jistě sehrála nemalá fyzická únava a poměrně značné vedro.

Na účastníky poté čekala krátká návštěva lengenfeldské radnice, kde jim prostřednictvím digitální 3D prezentace starosta města ve zkratce Lengenfeld a jeho okolí představil. Ani tím však program nebyl u konce. Po přesunu na náměstí čekala žáky ještě prohlídka zde vystavené nejrůznější techniky a návštěva několika obchodů tamějších živnostníků. Pokud si vybavuji, byli deváťáci obeznámeni s prodejem automobilů, optikou a lékárnou.

Za to, jak tenhle vskutku našlapaný program vcelku v pohodě a bez většího remcání všichni zvládli, byli pak odměněni asi hodinou volna, kterou na nedávno zrekonstruovaném lengenfeldském náměstí strávili nákupem a konzumací zmrzliny, pizzy a dováděním mezi vodními tryskami.

Krátce před devátou hodinou večerní nastala chvíle pro loučení. Snad se osobně potkáme dříve než zase za dva roky. Byl to zajímavě strávený den, který v autobuse žáci nečekaně opět zakončili zpěvem.  Nelze se tak divit, že když nás po půl jedenácté v Habartově u autobusu zdravili na rozloučenou, pozdrav některých z nich zněl poněkud chraptivě. To však nic neubírá na tom, že jsme společně prožili nevšední odpoledne a večer, za nějž je třeba poděkovat pořadatelům z Lengenfeldu a Euroregiu Egrensis, které se podílelo na jeho financování.

                                                                                             Mgr. Aleš Plevka