Habartovské "Poslední zvonění" přírodě i technice navzdory

Den před koncem školního roku, tedy ve čtvrtek 28. června se v Habartově konala tradiční akce, která nese název Poslední zvonění a která je malou společnou slavností pro vycházející deváťáky, budoucí prvňáčky a v neposlední řadě jejich rodiče a přátele. Letos však bohužel zažila více protivenství, než bývá jindy zvykem. 

Místem konání slavnosti je obvykle habartovské náměstí, kde zázemí pro její pořádání připravují pracovníci technických služeb již od dopoledních hodin. Tento prostor má výhodu v tom, že de facto není limitován počet návštěvníků a je také více místa pro vystoupení, která si děti předem, dlouho a pečlivě nacvičují. Zásadní nevýhodou je však to, že náměstí je samozřejmě vystaveno vlivům rozmarů počasí. A tak přestože se letos předem ozývaly varovné hlasy nabádající, abychom akci přesunuli pod střechu do zázemí městského kulturního střediska, druhá a většinová strana prosadila svou s tím, že norské aplikace nelžou a v Habartově prostě onen den pršet nemůže a nebude. 

Jak je dnes již zřejmé a nad slunce jasnější i ony vychvalované aplikace se však mohou mýlit. Téměř ve stejném okamžiku, kdy od nedalekého kulturního střediska dorazil na náměstí průvod téměř devadesáti deváťáků a dětí školkou povinných, začalo drobně mrholit a postupně intenzita kapek vody zesílila až na solidní letní deštík. Když připočteme teplotu okolo osmnácti stupňů a zesílený vítr, není divu, že obzvláště šestiletým špuntům začalo být chladno. Nesli to ale statečně a s humorem a suchými svršky v této situaci vypomohli i přítomní rodiče. Vše ti vykulení mrňousové zvládali až nečekaně skvěle. 

Moderátorské role se tentokrát ujaly dvě dívky a shodou okolností nositelky stejného křestního jména- Sarah Oswaldová z 9. A a Sarah Grimová z 9. B. Nutno poznamenat, že i děvčata měla své konferování o dost těžší a i ona se s touto situací vypořádala bravurně. To navíc ještě v tu chvíli netušila, že nás posléze zradí i počítač.

Obě dívky všechny přivítaly a v souladu s novým nařízením ukrývajícím se pod čtyřmi písmeny GDPR upozornili všechny na fakt, že z akce je pořizován filmový záznam a fotografie. Pak již následovalo první zvonění, o které se postaral ředitel ZŠ Mgr. Václav Riedl. Ten byl následně spolu se starostou města Habartova panem Ing. Petrem Janurou pozván na pódium, aby pronesli krátké proslovy. Vše se v nich hlavně točilo okolo poděkování a přání toho, aby se všem v jejich nových působištích vedlo co nejlépe.

Na pořadu pak byla kulturní vystoupení, která poněkud zkomplikovaly ony zmiňované patálie se zvukařovým počítačem. Vše ale mělo šťastný konec. A tak všichni diváci obdivovali v podání dětí z MŠ Okružní to, co se všechno může dít v lese, s dětmi z MŠ Duhové zavzpomínali na nesmrtelnou Pomádu, od dětí z přípravné třídy se dozvěděli, že umí vlastně cokoliv, a deváťáci jim písní sdělili ověřenou pravdu, že vzpomínky ty tady vždycky zůstanou. Každé z vystoupení zaznamenalo nadšený a zasloužený ohlas diváků.

Poté se děti znovu ocitly v zástupech naproti sobě a postupně se vydávaly sobě vzájemně v ústrety, aby si předaly drobný dárek, a zpečetilytak  ono předání pomyslné štafety.

Caparti poté zamířili domů, nicméně deváťáky ještě čekala další oficialita. Svými podpisy se totiž zvěčnili v městské kronice a z rukou starosty obdrželi malý dárek, který ještě  o originální pamětní list doplnil ředitel školy.

V závěru došlo na krásný proslov, plný milých slov a vzpomínání, a pak také na poděkování žáků nasměrované k jejich učitelům, které bylo zhmotněné do podoby nádherné rudé růže. Starobylý zvon zazněl naposledy a akce tím byla u konce. Fotografování, objímání, stisky rukou a loučení však trvalo ještě dlouhé minuty. Všichni vycházející žáci a také jejich rodiče si rázem uvědomili to, že něco dost podstatného pro ně v tento okamžik skončilo, a tak došlo i na slzy, kterým se mnozí neubránili. Za dva měsíce se z deváťáků stanou středoškoláci a bude to pro ně nový začátek, tak jim společně popřejme to, ať do něj vykročí tou správnou nohou, která je dovede ke kýženému cíli.

                                                                                        Mgr. Aleš Plevka